Když jsem byl pozván na návštěvu mých známých na chalupu v horské oblasti, mé pozornosti neuniklo, že je součástí objektu i eternitová střecha. Dům byl postaven v době socialismu a tehdy se eternit využíval jako stavební materiál naprosto běžně. Byl dobře dostupný ve stavebninách a i my jsme z eternitu měli na zahradě zhotovenou střechu na garáži a na zahradním domku. Mám takový dojem, že eternitové vlnovky využil při stavbě rodinného domu i můj bývalý kolega z jedné z firem, kde jsem pracoval.
Zastavení výroby eternitu však probíhalo až v devadesátých letech a do té doby se tento materiál mohl objevit na stovkách, možná tisících objektech v České republice. Problém tkví v tom, že eternit obsahuje zdraví škodlivý azbest a ten se může stát zásadním faktorem při vzniku některých typů rakoviny. A čím a jak vlastně azbest škodí?
Azbest se z eternitového materiálu může uvolnit do ovzduší a při vdechování může zasáhnout nejen plíce, ale i jiné orgány. Vdechování azbestu může být příčinou rakoviny plic, rakoviny hrtanu a dokonce i rakoviny vaječníků, pohrudnice, pobřišnice a jiných částí těla a vnitřních orgánů. Další problém tkví v tom, že azbest může v organismu působit velmi dlouhou dobu a onemocnění rakovinou může nastat až po několika desítkách let.
Riziko při kontaktu s azbestem nastává především při manipulaci s eternitem, tedy například při rekonstrukci a demoličních pracích. Zvláště pak při řezání eternitu, broušení smirkovým papírem a drátěným kartáčem nebo při vrtání. Azbestová neviditelná vlákna se však mohou z eternitu uvolnit do ovzduší i při zvětrávání a v případě poškození materiálu odplavením za deště a následným odpařením vody a pohybem vláken v ovzduší vlivem větru. Tento problém může nastat i při neodborném skladování eternitu na skládkách.
Nutno podotknout, že azbest pravděpodobně neškodí jako chemikálie, ale škodí chronickým mechanickým drážděním plic a dalších částí těla při vdechnutí, kdy následně nastává zánětlivá reakce. Starou eternitovou střechu je rozumné nechat odborně zlikvidovat a nahradit jiným materiálem, například vláknocementovou krytinou, plechovými šablonami (vlnovkami) nebo asfaltovým (kanadským) šindelem.
Eternit se ale stále vyrábí, ovšem ten současný již neobsahuje azbest, nýbrž speciální tužidlo, které udává výslednému výrobku požadovaný tvar. Moderní eternit je samozřejmě bezpečný a ten se nemusí nechat zlikvidovat.
