Co se v mládí naučíš….

Mnozí mladí lidé bojují s neznalostí ekonomiky domácnosti. Jakmile nastartují samostatný život, začne být tato neznalost znát. Peníze vložené do nákupů bývají často vloženy bezhlavě, bez rozmyslu. Mladí lidé si neumí dopředu spočítat, co se vyplatí koupit a co ne. Nechávají se nalákat na slevy, které ale jsou jen zástěrkou pro neprodejné modely. Aby se tak nestalo a umění vložit peníze ekonomicky se stala součástí gramotnosti, na to musíme dbát už ve výchově malých dětí. Nejlépe je využít jejich zvídavosti a při společných nákupech jim ukázat, co je dobré nakoupit, kdy je dobré nakoupit do zásoby a kdy se raději slevám vyhnout. Je to dlouhý proces a musíme postupovat podle věku dítěte.
nákup s adolescentem
Jak na to?
1/ U dětí do 4 let velmi obtížně argumentujeme, proč to či ono koupit nebo ne. Používáme třeba známou pohádku, abychom dítěti přiblížili problematiku.
2/ Děti předškolní a školní už snáze seznámíme s tím, kolik peněz máme v rozpočtu a kolik můžeme utratit. Již doma se snažíme s dítětem udělat plán, co si za určitý obnos nakoupit. Používáme i to, aby si dítě udělalo samo plán, co si za své kapesné třeba nakoupí. Necháváme jej, aby se rozhodovalo samo. My jen upozorníme na případnou nevýhodu nákupu nebo naopak na dobrý nákup.
3/ Děti kolem 15 let už se snaží být v nakupování samostatní. Nechtějí si nechat mluvit do svých plánů. Pokud jde jen o investici kapesného, necháme dítě, aby udělalo i špatný obchod. Jedině tak se naučí, co se vyplatí a co ne.
nákup s dětmi
4/Kapesné je vhodné dávat dětem zhruba od nástupu do školy. Dítě se tak cítí důležitě, po vzoru rodičů se snaží investovat co nejlépe, a tak se pomalu učí hospodařit. Když mu na konci měsíce nezbyde nic, samo si uvědomí, kde udělal chybu. Rodiče by neměli jejich rozpočet dorovnávat. Dítě se pak nesnaží a ví, že i když s penězi nevyjde, nějak se to udělá.
Takže zde platí dvojnásob, že co se v mládí naučíš, v dospělosti jako když najdeš.